Jedná se o needitované fotografie umělých květin, které jsou kombinované s živými, aniž by se daly na první pohled rozeznat. Jemné zásahy do života rostlin představuji jako formu jakési hry s realitou a fikcí, vytváření svého vlastního světa pomocí stíraní hranic mezi reálným a umělým světem.
Přítomnost umělých květů a rostlin v nepojmenovaném přírodním prostředí je jako ozvuk vzdáleného snu. Umělé květiny, které vybočují z běžné reality, nejsou náhradou za skutečné přírodní, ale prostřednictvím aury původnosti a životnosti jsou životem samotným. Přesto mě zajímá otázka, jak může být živé nahrazeno umělým, nebo jak se může stát umělé živým. Kromě předvedení své fascinace propojením dvou světů nastavují otázku hranic mezi realitou a mýtem.
Cílem inscenace je kombinace prvku reálného světa s prvky simulativními natolik přesvědčivě, aby tento přístup umožnoval opravdu se do jiného – umělého světa přemístit a diváka přizvat s sebou.