Rodina?


Když jsem byla malá, měla jsem spoustu přátel z rozvedených rodin. Já byla z úplné. Přišlo mi to hrozně nepředstavitelné, že by moji rodiče byli od sebe a nedokázala jsem pochopit, jak moji kamarádi tuto situaci zvládají. Těšila jsem se z toho, že se máme všichni v rodině tak rádi a jsme stále spolu. Jenomže čím jsem byla starší, tím více jsem začala chápat vztahy v naší rodině. Ten se přestal bavit s tím, protože tamta něco někomu řekla a odmítají si to vyříkat jako rozumní lidi a namísto toho se spolu radši nebaví. Docela těžko jsem prožívala, že má rodina vlastně není až tak dokonalá, jak jsem si ve svých dětských letech představovala. A říkala jsem si - stojí jim za to mít pravdu nebo se vykašlat na jakékoli přesvědčování a říct si, že jsme vlastně rodina a že se máme respektovat i v názorech, které se neslučují. 
Když se moji rodiče hádali nedokázala jsem si představit, že by se kdy rozvedli. V té době bych jim to nebyla schopna odpustit. Ale teď si říkám, stojí za to udržovat rodinu pro jakési status quo za cenu toho, že se k sobě rodiče budou chovat spíše jako cizí spolubydlící nebo dětem ukázat, že je lepší jít za svým štěstím i za cenu toho, že každý půjde jinou cestou. V otázce co je to rodina jsem už naprosto vypustila že je to maminka, tatínek, děti a všichni musí být jednoznačně spolu. Rodina je především láska a je jedno jak vypadá, nejdůležitější na tom všem je, aby to bylo upřímné a lidé se vymanili z toho, co si o nich pomyslí ostatní.

Tento soubor fotografií vznikal na naší chalupě, která pro mě vždycky byla jakousi neutrální půdou naší rodiny. Jezdívám sem často, protože tady cítím hodnoty, které jsou mi blízké. Kontakt s nejbližšími, společné zážitky, radost.