SRST

Fotografie vidí povrch, stejně tak i lidské oko. V mé práci se zajímám o povrch zvířete, tedy o srst. Zvíře nám přes srst něco předává, co nelze vidět, zvážit, cítit ani popsat.
Canisterapie využívá hlavně srst ve svém léčení. Zvíře lidem pomáhá k psychosociální
i fyziorehabilitační stabilitě. Pomáhá v různých sférách, jako v sféře citové (komunikace
se psem, hlazení, mazlení), rozumové (hry, rozšiřování slovní zásoby), pohybové (jemná
a hrubá motorika) a také k relaxaci (duševní rovnováha, vliv na psychiku).

U psychického léčení dochází k pozitivnímu kontaktu, kdy zvíře pomáhá pacientovi ke zklidnění a soustředění, většinou tedy přes srst. Dokáže mu pomoci k aktivizaci při léčení situací, kdy jsou jiné metody neúčinné.

U fyziorehabilitační léčby právě srst pomáhá k léčení a zlepšování jemné i hrubé motoriky.
Zvíře přes srst uvolňuje teplo, díky kterému se konečky prstů mohou dostatečně prokrvit a léčba se může rozvíjet dál. Na srst se mohou vázat i různé pentle, gumičky, sponky
a dávat různé předměty, které napomáhají k léčení jemné motoriky.
Většina pomoci od zvířete se odehrává hlavně přes srst, proto je také důležité jaká je kvalita, délka, drsnost
a hustota srsti.

Ve své práci jsem se tedy zaměřila na srst zvířat. Je velkou součástí léčby canisterapie, jelikož nám zvíře přes ni předává mnoho věci tj. energie, teplo a to něco, co nelze popsat.
Záleží na kvalitě, délce, směru růstu, hustotě a z části i barvě.

FOTOGRAFIE VIDÍ POVRCH

Prsty nám do ni zajíždí.
Bezpečí, bezstarostnost, klid, uspokojení, uvolnění, cítíme se vyrovnaně a volně.
Cítíme důvěru, naději a úlevu.