vojtechskuta

a.k.a strejdovo překvapení
//polévka, která vám natrhne prdel//

Uvařit osolenou vodu, tak aby nebyla slaná
Pórek nakrájíme na kolečka, nebo na půkolečka
U listů může být hlína, tak ho umyjeme pořádně
Jíška:
máslo,(olej) rozpustit..
Hladká mouka, dvě klidně tři lžičky ať je kaše a chvilku smažíme.. Pak zředíme vroucí vodou podle hustoty.. (počítat s vodou z pórku a mlékem) dolijeme mléko podle chuti a hustoty poměr s vodou..
Mícháme a povaříme, aby se to nepřipeklo
Přidáme měkký pórek
Až to začne vřít, tak vaříme cca minut
( 20 minut = celkový čas varu mouky)!
Nakonec nalijeme smetanu ke šlehání 12%
A nastrouháme muškátový oříšek

/27 /10 /1996

ukončené studium / completed studies
2012 - 2017 SPŠ stavební Opava
2017 - 2020 Ostravská univerzita, Fakulta umění, obor Tvůrčí fotografie

samostatné výstavy / solo exhibitions
2019 Fotofestival Uničov - Social Insomnia
2020 Galerie U Mloka - Sorry, ale byl fotbal

společné výstavy / joint exhibitions
2017 Pokoje, Praha
2018 Rainbow gallery, Prostějov - #vztahy
2019 Klauzury, Ostrava
2019 Bastion IV, Josefov - Josefov III

vojtechskuta@gmail.com

Portrét mladého Čecha/ Portrait of a young Czech

instalace klauzura 2018

instalace klauzura 2019

2019 objekt
80 x 80
1 l

Tautologie
- v logice vždy pravdivý složený výrok.
je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku

umění je umění

#alloverpainting #alloverthinking

2018
objekt
+ audio 3.58 min

Druhý obraz:

Syn a otec přicházejí s hudbou na scénu. Otec s rukama v kaspách. Syn s taškou plnou rohlíků, zpívá si a pohupuje se do rytmu hudby.

Syn:
Nesnaž se znáš se,

řekni mi co je jiný
jak v kleci máš se,
pro nevinný noci dlouhý
jsou plný touhy a lásky nás dvou3

Otec: Synečku dělej, co ti jde.

Syn se na něj podívá a pokračuje v písni pouze brumendem, pokládá tašku s rohlíky a plouživým tancem se vytrácí ze scény. Otec zůstává sám, tichem se samota prohlubuje. Přemýšlí, čím by se zabavil. Vezme si rohlík z tašky, tu pak pustí na zem, tak že se taška rozsype. (Tento objekt zůstává na scéně po dobu zbytku představení. Taška s rohlíky symbolizuje posměšnou příhodu, která se vleče ve vztazích. Otravuje, funguje pro posměch, zavazí na scéně) Jí rohlík a během toho vytáčí Lumira.(pokud v průnběhu hovoru rohlík dojí, tak si vezme ze země další)

Otec (OT): Čest, ty posluchej, co robiš v sobotu?

Lumir (LU): Ani mi nemluv, že pry chlapi z roboty grilovačka, bečku že budu, ale já jim říkam, ale já tam nemůžu pičo- já neusedím vole. Já jim tam dam věci a jdu dom kurva, to nejde vole- Co já tam mám dělat? Oni ra ra ra kytara pičo a co ja vole? (habera se jen směje) Já si nesednu vole a ještě na take zkurvene ži- ty lavičky, kde se ani neopřeš vole to nejde. Jsem v piči Habera mě už to nebaví, nebaví mě to kurva. Věrce končí dovolená a byli jsme dvě hodiny na bazéně. Užásne. Bomba jak cyp vole no.
OT: nic já- (skáčou si do řeči)
LU: -jeden borec na konec- co ?
OT: Já mám lístek na fotbal, ale už vidím, že to je zbytečné.
LU: No to je výborne pičo. Sednu si a koupím si brambůrky vole.
OT: (jen se směje a přikyvuje a ukusuje)
LU: ty jsi chuj pičo. Mě je blbě jak cyp z toho vole. Já tu teď klečím, chodím vole. Paťa mi bude ještě dávat ty baňky, ať zítra aspoň dojdu vole, aspoň hodinu, kdybych tam byl vole.
OT: hmm
LU: Pičo už mě- to ani auto, nic kurva to je HNUS (zdůrazní to frustrovaným výkřikem) Hnus fialový vole.
OT: (nadechne se zhluboka) No jo no (ukousne si rohlíku)
LU: Já bych chtěl být jak vy! Sednout pičo, týden řídit vole a pak jít ještě sedět na bazaly vole jak na- jak můžeš tak sedět furt kurva?
OT: (nejdřív se zasměje pak odpoví) no tak hrát už nemožu pičo, už mě tam neveme.
LU: šestého, sedmého, osmého vole- tři dny mám jít na Moravu jo? Po čtyrech letech, že s Věrkou pudu- Je tam bazén víno vole- říkám pičo Paťo cyhstej se, že asi dostaneš dárek, že zas pojedem do řiti vole- Ani na tu Moravu to nedám beztak. Jak mě to tak bude bolet můžu jít do piče akorát.
OT: no!
LU: nechceš jít se strejcem vole? Vinný sklípek.
OT: nechcu.
LU: Rauty vole
OT: já nechlašču, vždyť mě znáš!
LU: né ty né pičo- (chvilku se odmlčí a nadechne) Jéžiš marja, Habero vole- (na chvíli ztichne) končím kurva, jsem vzteklý, tak ať vyhrajem, budu se dívat v televizi.
OT: tak poplácej Věrku po řiti za mě.
LU: už teď tu přišla- už ji plácám po ledvině- A ona je. A ona už je zvyklá na na mrzáka- Do piče vole Habera vole- Já ti ji dám Věrku.
VĚRKA: Ahooj, kdo to je?
OT: Čus, co s ním robiš?
VĚR: Čáu, jezdíš jo? Ježíš on chudák nemůže. No. To je hrůza.
OT: Já jsem myslel, že pude na fotbal a vidím, že nepude.
VĚR: No hrůza sním. Stěhoval vanu no. Sotva to přejde, tak hned se objeví další nó už jsme staří no.
OT: Příště mu dej kyblík do ruky a ne že kurva ponese vanu celou.
VĚR: Kyblík no. NO to si udělal s tou vanou ty záda no. To víš malej ten honem hrr hrr hrr, tak všechno bafnem no a pak se to- (zasekne se) objeví no.
Dobré a ty se máš? Dobrý jo? Jezdíš? Nebo jsi doma? Doma.
OT: Jó ještě jsem v práci, ale už končím.
VĚR: jó jo- počkej, tak on tě ještě chce, tak se měj čus!
OT: Čau, čau Věruš.
LU: Habera víš co mám nápis na zdravotní kartě?
OT: no?
LU: už se nehodí ani do betonu ty pičo, tak co ti mám říct vole? Diagnóza vole, ani do betonu. Konečná. Ježiš marja vole mě to sere! Dobré no pozdrav strejca no.
OT: Jo dobre tak příště.
LU: Nó příště pičo. Hlavně za týden mi zavolej asi už mám rýmu dobrou vole. V září jedině tak, jak to tak vidím.
OT: tak gymnasta už z tebe nebude.
LU: piča už měsíc, měsíc se nemůžu vole, měsíc už mě to nebaví kurva. HNUS. Dobro čus!
OT: Čus!
Chvílí se ještě přemýšlivě kouká do prázdna a ukusuje rohlíku. Na obrazovkách začíná problikávat trikolora. Začíná scénická hudba.

"Louka - Ta řeka se jmenuje Vydra, ale žádné vydry tady nejsou.
Takovou my máme řeku."

KOHÁK, Erazim, Domov a dálava, kulturní totožnosti a obecné lidství v českém myšlení, Filosofický ústav AV ČR, Praha 2009, 370 s, ISBN 978-80-7007-293-6
BRUTHANSOVÁ, Tereza, Czech 100 design icons, CzechMania, Praha 2005, 200s,
ISBN 80-239-4817-2
HOLÝ, Ladislav, Malý český člověk a skvělý český národ, SLON, Praha 2010, vydání druhé, 233 s, ISBN 978-80-7419-018-6
HOŘEC, Jaromír, Občasnké fóry, pražský podzim 1989, Odeon, Praha 1990, 79 s,
ISBN 80-207-0138
BARTLOVÁ, Milena, Ř! Česká národní identita v současném umění,
UMPRUM, Praha 2012, 333 s, ISBN 978-80-86863-46-7
PIAČEK, Martin, Martin Piaček, Stredoslovenská galéria, Bánská Bystrica 2012, 47 s,
ISBN 978-80-88681-71-7
RUDIŠ, Jaroslav, Český ráj, Labyrint, Praha 2018, 181 s, ISBN 978-80-87260-91-3
KAPLAN, Karel, Pravda o Československu 1945-1948, Panorama, Praha 1990, 245 s,
ISBN 80-7038-193-0

Text strejdové písně + Akordy:
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
G F
nejen důvěru mi vzal
G F
věneček rozvázal
A D
Strejda byl prostě svůj
A D
měl rád věneček můj
A D
kéž by to ten tvůj
A G F
nebo alespoň jelení lůj
(V mezihře se postupně přidává dětský sbor, který diriguje postava, ve stejném kostýmu, která tančila ve třetím obraze.)
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
A E
Bylo mi pět, jemu přes čtyřicet
(píseň končí pomalým vytrácením dětských sborů, úplně na konci už je pouze syn, který zašeptá „bylo mi pět jemu přes čtyřicet“ a světla se zhasnou)